Siberian Husky

(Sibiřský husky)

FCI-Standard č. 270/ 24. 01. 2000 / GB

Země původu: U.S.A.

Využítí: Saňový pes

Zařazení v F.C.I.:                 Skupina 5:    Špicové a tzv. primitivní severská plemena

                                             Sekce 1:      Severští saňoví psi

                                             Bez pracovní zkoušky                            

Celkový vzhled: Sibiřský husky je středně velký pracovní pes, rychlý a lehkonohý, uvolněný a půvabný v pohybu. Jeho středně kompaktní a dobře osrstěná postava, vztyčené uši a liščí ocas ukazují na jeho severský původ. Charakteristická chůze huskyho je plynulá a pohybuje se zdánlivě bez námahy. Svoji původní funkci v zápřahu splňuje v plném rozsahu, když táhne lehký náklad mírnou rychlostí na velké vzdálenosti. Jeho tělesné proporce a fyziologie těla vyjadřují základní rovnováhu mezi silou, rychlostí a vytrvalostí. Psi a feny plemene Siberian husky mají typický pohlavní výraz : psi jsou samčí, ale nikdy hrubí, feny jsou jemné, ale bez oslabení tělesné stavby.

S dobře vyvinutým pevným svalstvem a ve správné kondici není Sibiřský husky nikdy těžký nebo těžkopádný.

Důležité tělesné proporce:

- Při pohledu z profilu je délka těla huskyho, měřená od ramenního kloubu ke kořeni ocasu, mírně delší než jeho výška, měřená od země ke kohoutku.

- Vzdálenost od čenichu ke stopu je shodná se vzdáleností mezi stopem a týlem.

Povaha a temperament: Charakteristická povaha Sibiřského husky je přátelská a mírná, ale taktéž pozorná a otevřená. Nemá přisvojující si vlastnosti, typické pro hlídací psy, ani není přehnaně podezíravý vůči cizím lidem nebo agresivní vůči ostatním psům. U dospělého psa můžeme očekávat určitou míru rezervovanosti a důstojnosti. Jeho inteligence, přizpůsobivost a horlivost z něj dělá příjemného společníka a ochotného pracovníka.

Hlava

Lebeční oblast:

Lebka: Středně velká a přiměřená k tělu, mírně okrouhlá v horní části a postupně se zužující od nejširšího bodu k očím.

Stop: Dobře vyjádřený.

Obličejová část:

Čenich: Černý u šedě, plavě či černě zbarvených psů; játrový u hnědých psů, může být i masové barvy u čistě bílých jedinců. Čenich s růžovým středním pruhem, tzv. « sněžný nos » je přístupný.

Nos: Střední délky a šířky. Postupně se zužuje k čenichu, který nesmí být ani špičatý, ani hranatý. Horní linie nosního hřbetu je rovná od stopu ke špičce čenichu.

Pysky: Dobře pigmentované a přiléhající.

Čelisti/Zuby: Skus je nůžkový.

Oči: Mandlového tvaru, středně vzdálené od sebe a sešikmené. Oči mohou být hnědé nebo modré, přípustné je i každé oko jiné barvy nebo oči skvrnité (tzv. « cink »).

Výraz: Je živý, ale přátelský, pozorný a dokonce i šibalský.

Uši: Střední velikosti, trojúhelníkového tvaru, posazené blízko sebe a vysoko na hlavě. Jsou silné, dobře osrstěné, vzadu mírně klenuté a pevně vztyčené, se špičkami mírně zaoblenými a směřují rovně vzhůru.

Krk: Středně dlouhý, vyklenutý a hrdě vztyčený, když pes stojí. V klusu se krk natáhne tak, že hlava je lehce předsunuta.

Tělo:

Hřbet: Rovný a silný s hřbetní linií vodorovnou od kohoutku k zádi.  Je středně dlouhý, ani kapří, ani měkký z důvodu přílišné délky.

Bedra:  Jsou pevná a suchá, užší než hrudní koš s mírným zvýšením spodní linie.

Záď : Skloněná od páteře směrem dozadu, avšak nikdy ne tak příkře, aby omezila odraz zadních končetin.

Hrudník: Hluboký a silný, ne však příliš široký, s nejnižším bodem přesně za a v úrovni loktů. Žebra jsou dobře klenutá od páteře, avšak plochá na bocích, aby umožnila plynulost pohybu.

Ocas: Dobře osrstěný, liščího typu, nasazený přímo pod hřbetní linií a nesený obvykle v elegantním oblouku ve formě srpu, když je pes v pozoru. Je-li ocas vztyčen, nestáčí se na žádnou stranu těla, ani není položen na hřbetě. Ocas vlající dozadu je normální, když pes pracuje nebo odpočívá. Srst na ocase je středně dlouhá a přibližně stejné délky jak na horní části, tak po stranách a na spodní části ocasu.

Končetiny

Hrudní končetiny : V klidu při pohledu zepředu jsou končetiny od sebe středně vzdálené, paralelní a rovné. Kosti jsou silné, ale ne těžké. Délka končetiny od lokte k zemi je mírně větší než vzdálenost od lokte ke kohoutku. Paspárky na předních končetinách mohou být odstraněny. 

Ramena: Lopatka je dobře skloněna dozadu v úhlu přibližně 45´ se zemí. Rameno je zaúhleno lehce dozadu od ramenního kloubu k lokti a nikdy nesměřuje kolmo k zemi. Svaly a vazivo pojící lopatku k hrudnímu koši jsou pevné a dobře vyvinuté.

Lokty: Přiložené k tělu, nejsou ani vybočené, ani vbočené.

Záprstní (spěnkové) klouby: Silné, ale ohebné.

Záprstí (spěnka): Při pohledu z boku jsou záprstí mírně sešikmená.

Pánevní končetiny: V klidu při pohledu zezadu jsou končetiny od sebe středně vzdálené a paralelní. Paspárky, pokud jsou, musí být odstraněny.

Stehna: Dobře osvalená a silná.

Kolena: Dobře zaúhlená.

Hlezna: Výrazná a nízko nad zemí.

Tlapky: Oválné, ale ne dlouhé. Jsou střední velikosti, kompaktní a dobře osrstěné mezi prsty a nášlapnými polštářky. Polštářky jsou pevné, odolné a silné s dobrým vypodložením. Jestliže pes volně stojí, nejsou tlapky vybočené ani vbočené.

POHYB: Charakteristikou Sibiřského Huskyho je plynulý a zdánlivě bez námahy.  Je rychlý, lehký a když je ve výstavním kruhu, musí být předváděn na volném vodítku, středně rychlým klusem, aby ukázal dobrý dosah předních končetin a dobrý odraz končetin zadních. Jestliže je pes v pohybu, hřbetní linie zůstává pevná a vodorovná.

Srst

Osrstění: Srst Sibiřského huskyho je dvojitá, střední délky, takže pes je velmi « huňatého », dobře osrstěného vzhledu, avšak nikdy nesmí být srst tak dlouhá, aby zakryla čistou siluetu psa. Podsada je měkká a hustá a dostatečně dlouhá, aby udržela krycí srst. Pesíky krycí srsti  jsou rovné a hladké, mírně přilehlé, nikdy ne tvrdé nebo roně stojící na těle. V období línání je normální, že chybí podsada. Pro lepší vzhled je povoleno trimování vousů a srsti mezi prsty a okolo tlapek.

Jakékoliv trimování srsti na jiných částech těla huskyho není povoleno a bude přísně penalizováno.

Barva:  Jsou povoleny všechny barvy od černé až po čistě bílou. Varieta kreseb na hlavě je běžná, včetně mnoha překvapujících vzorů, které nejsou k vidění u jiných plemen psů.

Výška a váha:

Kohoutková výška: Psi:           (53,5 - 60 cm)     21 až 23, 5 palců.

                            Feny:         (50,5 - 56 cm)     20 až 22 palců.

Váha:                    Psi:            (20,5 - 28 kg)      45 až 60 liber.

                            Feny:         (15,5 - 23 kg)      35 až 50 liber.

Váha je v proporci s výškou. Výše uvedené míry uvádějí mezní limity výšky a váhy, aniž by se dávala přednost některým z nich.

Souhrn: Nejdůležitější charakteristikou Sibiřského huskyho je střední velikost, středně silné kosti, dobře vyvážené proporce, nenucenost a lehkost pohybu, správná srst, líbivá hlava a uši, správný ocas a dobrá povaha. Jakýkoliv náznak těžkých kostí a přesváhy, omezeného a těžkopádného pohybu, dlouhé a drsné srsti má být penalizován. Sibiřský Husky nemá nikdy vypadat tak těžce a hrubě, aby se podobal nákladnímu zvířeti, není však taktéž zvířetem lehkým a jemným, aby vypadal jako závodní sprinter. U obou pohlaví musí Sibiřský Husky vzhledově vyjadřovat velkou vytrvalost. Mimo již uvedené vady jsou u Sibiřského Huskyho nežádoucí i jiné běžné vady ve stavbě těla, vyskytující se i u jiných plemen, i když zde nejsou specificky uvedeny.

Vady: Jakékoliv odchylky od výše popsaných bodů by se měly považovat za vadu a výše penalizace by měla být odpovídající závažnosti vady.

·       Lebka: Těžká nebo hrubá hlava, hlava příliš jemná.

·       Stop: Nedostatečný stop.

·       Nos: Příliš špičatý nebo příliš hrubý, příliš krátký nebo příliš dlouhý.

·       Zuby: Jakýkoliv jiný zkus než nůžkový.

·       Oči: Příliš šikmé nebo příliš blízko sebe.

·       Uši: Příliš dlouhé ve vztahu k velikosti hlavy ; příliš široce posazené, ne pevně vztyčené.

·       Krk: Příliš krátký nebo silný; příliš dlouhý.

·       Hřbet: Slabý nebo prohnutý, kapří hřbet, spáditá hřbetní linie.

·       Hrudník: Příliš široký, sudovitá nebo příliš plochá a slabá žebra.

·       Ocas: Položený na hřbetě ; velmi zatočený ocas ; ocas s příliš dlouhou srstí ; ocas vysoko nebo nízko nasazený.

·       Ramena: Strmá nebo volná lopatka.

·       Přední končetiny: Slabé záprstí (spěnka), příliš těžké kosti, příliš široké nebo příliš úzké předhrudí, vybočené lokty.

·       Zadní končetiny: Strmá kolena, kravský, příliš široký nebo příliš úzký postoj.

·       Tlapky: Měkké a otevřené prsty, tlapky příliš velké a těžké nebo příliš malé a jemné, tlapky vybočené nebo vbočené.

·       Pohyb: Krátký, hozený a drobivý chod, těžký a valivý, křižování, kývavý chod.

·       Srst: Dlouhá, drsná nebo otevřená, hrubý nebo příliš jemný chlup, trimování srsti s výjimkou již výše uvedenou.

Vyřazující vady:

·       Psi nad 60 cm a feny nad 56 cm kohoutkové výšky.

Poznámka: Samci by měli mít dvě normální varlata, zcela sestouplá v šourku.